EpShark

Vysoká cena za popírání reality

19. 3. 2018



https://www.gatestoneinstitute.org/12015/europe-denial

  • Nyní připouštějí to, co obyčejní Evropané vidí už dávno. Můžeme to vnímat jako přiznání, že věci se vyvíjejí hodně špatně - a jsou už tak viditelné - že ani kancléřka Merkelová a New York Times už je nemohou ignorovat.
  • Pokud to tak je, musíme si určitě položit další otázku: Představte si, co by už mohlo být vyřešeno, kdyby k tomuto popírání nikdy nedošlo?

Je možné, že tradiční politici a tradiční média konečně uznávají to, co evropská veřejnost ví už dávno? Dvě nedávné události naznačují, že to může být tak.

Prvním je přiznání německé kancléřky Angely Merkelové, které se téměř půl roku po rozpačitém výsledku její strany v národních volbách konečně podařilo sestavit koaliční vládu. V září minulého roku nejenže Merkelové strana a její bývalí koaliční partneři získali rekordně nízké preference, ale také jsme mohli vidět vstup pět let staré anti-imigrační strany AfD (Alternativa pro Německo) do Parlamentu, která nyní představuje hlavní opoziční stranu. Pokud němečtí voliči chtěli ve volbách poslat vzkaz politikům, sotva to mohlo být jasnější.

Možná začali politici konečně naslouchat. V pondělí 26. února Merkelová poskytla rozhovor německé televizi N-TV. Zde konečně přiznala, že v její zemi existují"no-go zóny", "to jsou oblasti, kde se nikdo neodváží jít". Pokračovala: "Existují takové oblasti, je potřeba to nazývat pravým jménem a dělat něco s tím." Kancléřka prohlásila, že preferuje postoj "nulové tolerance" vůči takovým místům, ale neidentifikovala, kde jsou. O dva dny později její mluvčí Steffen Seibert zdůraznil, že "slova kancléřky mluví sami za sebe."

Ačkoli se kancléřka rozhodla o problému prohodit pouze pár slov, pouze skutečnost, že tyto věci vůbec řekla je velice významná. Několik let němečtí představitelé, stejně jako jejich političtí kolegové po celém kontinentu, zuřivě popírali, že existují nějaké oblasti v jejich zemích, kde neexistuje právní stát. K popírání tyhle skutečnosti docházelo i v jiných zemích, jako například Švédsko a Francie. V lednu 2015 se starostka Paříže Anne Hidalgová vyhrožovala, že podá žalobu na Fox News poté, co stanice oznámila, že v jejím městě existují no-go zóny. Hidalgová prohlásila v té době v rozhovoru pro CNN, že "čest Paříže" a "obraz Paříže" byly poškozeny. Bylo to pozoruhodné tvrzení, které ignorovalo, že pokud v té době utrpěl "obraz Paříže", mohlo to být způsobeno masakrem 12 novinářů, karikaturistů a policistů v kancelářích satirického časopisu Charlie Hebdo , a vražda čtyř lidí v košer supermarketu o dva dny později. Přiznání pravdy ze strany Merkelové - na rozdíl od popírání jako jsme viděli u Hidalgové, - si zaslouží alespoň trochu uznání, když se objeví.

O týden později se objevil další podivný milník. Na titulní straně New York Times 6. března se objevil příběh, který byl také zdoben jediným obrázkem - který v těchto novinách nikdo neočekával. Pod nadpisem " Ruční granáty a kriminální gangy ohrožují švédské obyvatele", deník zaznamenal nedávnou smrt 63letého muže na stockholmském předměstí Varby Gard. Daniel Cuevas Zuniga právě v nedávné době dokončil noční směnu jako pomocný personál pro dospělé se zdravotním postižením a šel na kole s manželkou domů, když spatřil sférický předmět na podlaze, zastavil a natáhl se. Byl to ruční granát M-75. Jeho výbuch a 3000 ocelových kovových kuliček okamžitě zabili pana Zunigu a vyhodily jeho ženu z jízdního kola.

Jak připustil deník, není to jednorázová událost, ale součást nárůstu násilí – zejména útoky s ručními granáty - způsobené přílivem zahraničních gangů a zahraničních zbraní (převážně z balkánských válek devadesátých let) do této skandinávské země. Dokument citoval libanonského žadatele o azyl, který předtím byl u komanda v libanonské milici. Paulus Borisho ve své prodejně kebabu zaslechl výbuch, který zabil Zunigu a poznamenal:

"To, že granát byl nalezen na chodníku u obchodu s kebabem, jen pár kroků od základní školy, bylo pro něj těžké přijmout.

"Teď, když myslím na budoucnost, obávám se," řekl. "Obávám se Evropy".

Měl by být. New York Times měl dokonce tu slušnost citovat přátele zesnulého pana Zunigy, který říkal, že si stěžoval na nedávné"změny v Varby Gard" a byl "frustrovaný, že policie nemá nad situací lepší kontrolu". Opět: měl by být.

Samozřejmě, že o nárůstu násilí zločineckých gangů a zejména útoků ručními granáty ve Švédsku bylo napsáno hodně článků i v jiných médiích. Také poukázali na to, že švédská policie tyhle problémy řeší často naprosto směšným způsobem. Například šéfka švédské policie Linda Staafová se nedávno pokusila odradit gangy od používání ručních granátů ve Švédsku tím, že poukazuje na to, že vrhání granátů je nebezpečné, protože osoba, která vytáhne kolík, by se mohla"vystavit ohromnému riziku". Média, jako je New York Times, se o tyto problémy příliš nezajímaly - problémy, které jsou tak špatné, že se premiér Stefan Löfven dokonce vyhrožoval, že pošle armádu do některých švédských předměstí.

Místo toho noviny jako New York Times v uplynulých letech upřednostňovaly stejné popírání skutečnosti jako Angela Merkelová. O problémech, které v Evropě vytváří masová migrace z rozvojového světa, příliš nemluvili. Oni mají tendenci chválit "odvahu" nad tím, že byly otevřeny hranice "uprchlíkům", zatímco zakrývají nebo ignorují hrozné důsledky importu milionů lidí, jejichž identita je neznámá. A samozřejmě, jako starostka Hidalgová v Paříži, mají tendenci spíše umlčovat posly špatných zpráv, než tyhle zprávy zveřejňovat. Odmítají tyto příběhy a nálepkují je jako "falešné zprávy", "alt-right" nebo "krajně pravicovou" propagandu.

Právě v loňském roce, kdy se Donald Trump skvěle zmínil o tom , "co se stalo ve Švédsku minulou noc", média hlavního proudu věděla, co má na mysli. Věděli, že volně odkazuje na zprávu, kterou viděl před několika dny ve zprávách Fox News o stále se zhoršující situaci v této zemi. Média se však rozhodly, že se tomuto problému nebudou věnovat. Místo toho se rozhodly smát se prezidentovi a zesměšňovat myšlenku, že ve skandinávském ráji jsou nějaké problémy.

V té době New York Times hovořili o tom, že komentáře prezidenta Trumpa jsou "zmatené", zatímco většina z ostatních médií prostě předstírala, že Švédsko je zemí nekonečného míru a Ikei, a prezident tuhle zemi neopodstatněně kritizuje.

Překvapení, že během několika dní, jak kancléřka Merkelová, tak New York Times se najednou staly ochotnými přiznat fakta, které oni a jejich apologetové dlouho předstírali, že jsou fiktivní, by mohl znamenat svého druhu pokrok. Nemusí to však být důvod k optimismu. Spíše než ukázat, že se věci zlepšují, že nyní připouštějí to, co je obyčejní Evropané už dávno vidí, může to být přiznání, že věci jsou tak špatné - a jsou už tak viditelné - že dokonce i New York Times a Mutti Merkel už je nemohou ignorovat. Pokud to tak je, musíme si určitě položit další otázku: Představte si, co by už mohlo být vyřešeno, kdyby k popírání reality nikdy nedošlo?

Douglas Murray, britský autor, komentátor a analytik působí v Londýně.

Z anglického originálu přeložil Mike

Pro další podobné články navštivte českou verzi Gatestone institutu




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
KOMENTÁŘ:

Olun
25. 3. 2019 14:55
Proč tu pakáž pořád nazývají uprchlíkama? Prchají snad před něčím? Vždyť to je invaze, nebo hodně mírně řečeno migrace.

Vložit komentář: