Syndrom mrtvého lesa

11. 3. 2018



Kdyby klasické strany fungovaly, hrál by dnes Babiš tenis. Bohužel nehraje tenis, ale hraje si s námi. A je to opravdu proto, že klasické strany, od leva doprava, dlouhodobě selhávají. Otázka je, jestli už to není nevratné. Z naší politiky se totiž vytratila politika a zbyl tu jen ten obal. Boj o moc.

Před rokem jsem napsal (cituji):

„V jednom má Babiš pravdu: Kdyby klasické strany fungovaly, hrál by dnes tenis. Bohužel nehraje tenis, ale hraje si s námi. A je to opravdu proto, že klasické strany, od leva doprava, dlouhodobě selhávají. Otázka je, jestli už to není nevratné. Z naší politiky se totiž vytratila politika a zbyl tu jen ten obal. Boj o moc. Historicky bývala politika soutěží idejí, které politická moc vítězných stran pomáhala uplatnit. Podstata, soutěž idejí je minulostí. Soutěží se o moc bez idejí. A tady má Babiš velký náskok. A zdá se, že politické strany dosud nepochopily, že pokud budou pokračovat stejným způsobem, končí. Že to nejvíc postihlo ODS, není pro druhé strany důvodem k radosti. Nevyhnulo se to ani jim.“

Čím více aktivních přemýšlejících, kritických a intelektuálně samostatných a diskuze schopných členů opustí politickou stranu, tím víc se zvětšuje podíl těch, kdo jsou stoprocentně loajální až do bodu odmítání diskuze o politice strany a jejím směřování, o jejím vedení a jejím poslání.

Zůstanou ti loajální, od kterých se již nedá čekat nic pro stranu prospěšného.

Je to jako kůrovcem napadený les, ve kterém se snižuje počet živých zelených stromů a roste počet vyschlých pahýlů.

Nakonec se z živého lesa stane les mrtvých stromů. Bez života a bez perspektivy.

A přesně to se odehrává v našich standardních politických stranách. Jsou bez života, bez živné látky, kterou bylo jejich ideologické směřování, jsou bez budoucnosti. Jsou spokojené s tím, že jim zůstal jen zlomek bývalých členů a voličů a jsou nanejvýš spokojené, že se konečně blíží názorové jednotě.

Nejvíce „postižená“ ODS, ztratila za poslední dekádu, hlavně v její druhé polovině, jeden a půl milionu voličů. Někdy se nezajímala proč, nikdy se nesnažila trend zvrátit, nikdy své bývalé voliče a členy neoslovila.

Neměla o ně zájem, zájem měla o „loajální“ bezproblémové členy a jakousi mytickou množinu „středopravých voličů“.

Není to tak, že ji voliči opustili. ODS opustila je, vzala jim důvody, pro které byla jejich volbou a ignorovala je.

Stejná, nebo alespoň velmi podobná věc, se stala jejich bývalému největšímu politickému oponentu, ČSSD. I ta ztratila velkou většinu voličů, i ta chtěla oslovovat jakousi množinu tentokrát „středolevých“ voličů (jak se zdá totožnou s tou množinou „středopravých“, která měla být zdrojem hlasů pro ODS), a propadla se, stejně jako ODS, kamsi k sedmi procentům voličské důvěry. A důvody byly stejné — strana ztratila zájem o své voliče. Neměla jim co nabídnout.

A obě strany ani dnes nevolají po ničem jiném, než po „semknutí se“ a ostrakizují ty, kdo projeví samostatné myšlení a vlastní názor. Něco takového je nevítáno, narušuje to „jednotu“. A vytrácí se demokratická soutěž idejí, nahradila ji prázdná, uniformní a bezpohlavní politika.

Minulý rok byl rokem sněmovních voleb, nejdůležitější politické události, tentokrát ještě důležitější, protože Evropu i nás čekají v nejbližších letech historické zvraty, hrozba islamizace, ekonomický propad Evropské unie, a otázka přežití Unie samotné. Dalo by se očekávat, že toto budou otázky v popředí zájmu našich poltických stran. Omyl. Pro ODS byly hlavním politickou otázkou EET a strana chtěla svůj volební program nechat tvořit její voliče. Ty loajální voliče a členy, ty „mrtvé stromy“ loajální semknuté voliče a hlavně členy, pro které vlastní názor je něčím, čemu je nutné se za každou cenu vyhnout. Co vytvořili nevím a jak se zdá, nikoho to ani nezajímalo.

A ODS sama vydávala během roku politická prohlášení, podle kterých ústy svého předsedy říkala, že jejím hlavním politickým cílem, je vypudit prezidenta Zemana z Hradu. To se nepodařilo, EET je tu s námi, jak se zdá, ještě na dlouhou dobu, pokud ne navždy. A proti prezidentu Zemanovi „největší strana pravice“ nedokázala ani najít a postavit svého kandidáta. Nedokázala ani podpořit svého bývalého předsedu a souboj protikandidátů pro prezidentskou volbu, vypadal spíše jako výběrové řízení na nejlepšího Drahoše.

Vypadali ti protikandidáti jako Drahošovy klony a pochopitelně v této sestavě vyhrál Drahoš, který se stal protikandidátem a dokázal, že umí stáhnout králíka.

Což je bohužel smutný obrázek naší politiky.

Před několika lety, jsem uvítal to, že ODS zvolila nového předsedu. Doufal jsem, že se nestane hračkou v ruce šíbrů, kteří jej do ODS „přivedli“, myslel jsem, že renomovaný politolog, odborník na politiku a autor mnoha velmi dobrých knih a statí si dokáže zjednat autoritu a přivést do ODS nové myšlenky a nový život. Nestalo se. Za sebe mohu říci, že jsem zklamán a že myslet si, že politolog, odborník na politické vědy, bude dobrým politikem, byl omyl. Dnes už vím, že očekávat od politologa, jakkoliv dobrého, že bude nutně dobrým politikem, je stejný omyl, jako očekávat od hudebního kritika, že se může postavit za dirigentský pult České filharmonie.

Ne, „naše země nevzkvétá“, chtělo by se mi zvolat a tentokrát by to byla pravda.

A tento pocit sílí a důvodů k optimismu ubývá.

Píše (dnes v ODS prudce neoblíbený) pan Tomáš Haas na FCB

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: