EpShark

Je dobré předeslat, že ten velmi pozitivní obrázek Švédska ve světě byl pravdivý jen částečně, zčásti byl tvořen státní propagandou. To známe z dob minulých, kdy komunistický režim ukazoval stejné rysy přecitlivělosti na svou pověst ve světě. Je to jeden z rysů totalitních systémů.

Hlavní úpadek společnosti probíhá posledních třicet let, od dob vlády Olofa Palmeho a jeho sociálních demokratů, se značným zrychlením v posledních letech. Poslední dobou se k ničivé politice socanů, podporovaných komunisty a zelenými, přidaly i další partaje, například tzv. liberálové, ale to je jiná kapitola.

Dokud se velká část švédského národa s touto propagandou ztotožňovala, bylo téměř nemožné se dozvědět celou pravdu. Občan byl v základě spokojen, vycházel z toho, že držitelé moci s jeho daněmi nakládají rozumně k jeho užitku, a popravdě řečeno se o to ani příliš nestaral. V tom byla a ještě je jedna z chyb průměrného Švéda.

Dodnes je vládní nomenklatura velmi citlivá na „špinění“ švédské pohádky v zahraničí. „Dobrotivost“ vedoucí nomenklatury, potažmo celé země, je axiomem, který se nesmí zpochybňovat, a je vnucována všem bez rozdílu názorů. Ta „dobrotivost“ je namířena výhradně k jiným skupinám než příslušníkům vlastního národa, k migrantům, rozvojovým zemím a dokonce k teroristům, jako jsou Palestinci. Zcela samozřejmě se očekává od daňových poplatníků, že budou s radostí souhlasit s obrovskými náklady na provoz „dobroty“, a nikdo se jich neptá.

Kdo chce ukázat na fakta, je rasista. Příkladem je Ann Heberlein, doktorka v oblasti etiky, spisovatelka a debatérka, která plánuje vydat knihu „Znásilnění a kultura“ s fakty o vztahu mezi normami, hodnotami a sexuálními přestupky, se zvláštním zřetelem na znásilňování. Téma je to v době muslimské potopy delikátní, rozhodně ne politicky korektní a dá se říci protistátní!

Aby získala prostředky na výzkum a publikaci, založila „crowdfunding“, sbírku na provedení. Levicovým aktivistům s účastí vlády se podařilo sbírku zablokovat, načež Ann požádala své čtenáře o příspěvek na vlastní konto. Po třech dnech měla nejen potřebnou částku 400 000 švédských korun, ale celých 700 000 Skr, jak sděluje právě dnes 29. 1. Ukazuje to, že internet je dnes jediným místem, kde je možná svobodná diskuse.

Vláda pracuje na zákonu, který bude pronásledovat „hate speech“, nebo „štvaní proti skupině“ (původně etnické).

Hlavní pohnutkou pro nový zákon je vzrůstající počet občanů, kteří si pouštějí pusu na špacír ohledně muslimských migrantů přijímaných na běžícím pásu, jejich vzrůstající zločinnosti a jiných problémů, které vyznavači islámu ve společnosti běžně vyvolávají.

Tvoření nových zákonů žádného konce nemá, ale co je platný zákon na papíře, když není, kdo by měl zájem také dozírat na jeho dodržování. Na to je potřeba fungující právní systém a to už většina Švédů neví, jak se pozná. Jako ilustraci si lze poslechnout říšského policejního šéfa, politruka, který už pod tíhou faktů sám přiznává kritickou situaci:

„Máme tu, jak známo, all time high (nejvyšší hodnoty všech dob) pokud jde o smrtelné násilí mezi gangy, a to je velmi těžké vyšetřovat. Gangy nám nechtějí pomoci (!) a sdělovat nám co se stalo, ukazují jistou prohnanost.“

(Říšský policejní šéf Dan Eliasson vyjadřuje svou frustraci nad tím, že podíl vyřešených násilných zločinů klesá. NWT 13. 1. 2018. To je ten, co rozdával ženám náramky s nápisem „Neznásilňovat!“, aby je ochránil před znásilněním muslimy. Teď se čeká na nové náramky s nápisem „Nestřílet“, rozdávané migrantům.)

Ha, darebáci zločinci nechtějí dělat práci policie, pacholci prohnaní!

Naslouchat parlamentní debatě mezi švédskými vedoucími politických stran je jako ocitnout se v blázinci. Zde stojí představitelé sedmi partají a hází hnůj po osmé partaji, která je jediná bez viny na současné situaci země. Těch sedm přičítá té nevinné partaji vlastnosti, které si samy vykonstruovaly, a na jejich základě prohlašují, že s ní nebudou spolupracovat. Označují je za rasisty, nacisty, a že nemají ten správný „hodnotový základ“ (který ale nikdo nedefinoval).

Zatímco země je pustošena vraždami, střelbou, požáry aut i budov, loupením, znásilňováním atd. importovanými násilníky, stojí tam těchto sedm bláznů a obviňují toho, kdo nemá žádnou vinu na současném stavu země.

Těch sedm partají se nazývá „sedmilístek“ a vznikl spolčením všech tradičních parlamentárních stran (odleva doprava, nebo vlastně už jen odleva) jen za účelem osočování osmé demokraticky zvolené strany Švédských demokratů (SD). To vypovídá dosti o „demokratickém“ duchu celé švédské politické scény.

Velký krok k rozpadu udělal už bývalý premiér Fredrik Reinfeldt, předseda strany Umírněných (Moderata), původně s konzervativním programem. Spojil se se Stranou zelených (MP), tedy vedle komunistů s nejradikálnější stranou levičáckých aktivistů, a prohlásil, že švédský občan teď bude muset otevřít své srdce, přijímat migranty a podělit se s nimi o své bohatství. Místa prý je tu dost, viděl prý z vrtulníku, kolik neobydlených lesů tu je.

Reinfeldt pokračoval s razantním tvrzením, že švédská kultura vlastně žádná neexistuje, je to jen dílo barbarů, vše, co se dá nazvat kulturou, přišlo zvenku. Vydatně mu k tomu přizvukovala dřívější předsedkyně sociálních demokratů a vítačka muslimů Mona Sahlin.

Jejich výpady proti švédské kultuře nejsou lehce pochopitelné, zvláště s přihlédnutím k neomezenému přílivu muslimů, který nastartovali. Nelze pochopit, jakou to náhradní kulturu viděli přicházet s vyznavači islámu.

Sám jsem během více než čtyřiceti let v zemi přijal a oblíbil si mnohé kulturní tradice a zvyky, a tak mi toto plivání na vlastní národ bylo řádně proti srsti. A začalo to být čím dále tím více emocionální, při pohledu zpět jsem se začal identifikovat s řadou typicky švédských tradic.

Najednou jsem zjistil, že miluji (!) např. ŠVÉDSKÉ písně zpívané po dlouhé zimě při vítání krásného severského jara. V podání mužského sboru zní fantasticky a je obdivuhodné, že se tento kulturní poklad udržuje rok co rok po celé zemi.

Mám rád ŠVÉDSKÉ oslavy midsommar, letního slunovratu, s lidovými, někdy i naivními rysy, stavění májky, hopsání dětí i dospělých kolem ní za zpěvu „Malé žabky…“, se selskou svatbou v krojích v Ekshärad.

Miluji ŠVÉDSKÉ oslavy Lucie v adventu s tou mystickou zimní atmosférou, průvod s Lucií, věnec s hořícími svíčkami na hlavě, s příslušnými písněmi a vůní pepparkakor (kořeněné placičky) a svařeného vína.

A mám rád ŠVÉDSKÉ vánoce, nejraději v původní formě, s vánočním evangeliem, ranní pobožností ještě za tmy (julotta) a bez komerčního stresu.

V našem městečku Hagfors máme Spolek pro výtvarné umění, který pravidelně pořádá výstavy s díly ŠVÉDSKÝCH umělců, od vynikajících akvarelů lokálního malíře Larse Lerina až po ŠVÉDSKÁ umělecká řemesla v textilu, ze dřeva, keramiky či kovu.

Desítky let jsme měli fungující Spolek pro komorní hudbu. Prožili jsme dlouhou řadu krásných chvil při koncertech na zámečku nad jezerem vynikajících ŠVÉDSKÝCH hudebníků, kteří mimo jiné provedli díla ze ŠVÉDSKÉHO kulturního pokladu, na který Reinfeldt a Sahlin plivou.

Je tohle všechno „barbarství“?

Nedávno na mne padl pocit neskutečnosti — jak je možné, že osoby ve významných pozicích v národě si dovolí takovým sprostým způsobem plivat na kulturu svého národa? A jak to, že jim nikdo nedá přes hubu? Bylo mi skutečně do pláče.

Jmenovaní snad musí být zakrnělé nenávistné destruktivní typy se zanedbanou kulturní výchovou, či výchovou vůbec. Je skutečně otřesné, že takoví vyvrhelové mohou reprezentovat zemi na nejvyšších politických místech.

Popis těchto mých prožitků švédské kultury s protestem proti označení „barbarství“ jsem poslal novinám s vírou, že by aspoň jednou mohly pozitivní pohled imigranta publikovat: Není šance. Vždycky je tam zřejmě něco, co redaktory ruší, třeba je to příliš nacionální, kdežto oni dnes holdují internacionalismu, nebo je pan redaktor členem Reinfeldtovy partaje. A hlavně to nestojí na správné straně, není to politicky korektní.

Z řady zážitků se jeví švédská společnost rozpolcená, a hlavně je tu propast mezi voliči a volenými. Švédští politici mají velkou potřebu cítit se jako „dobří“ lidé. Může pod tím být schováno, že jimi vlastně nejsou? Kam se jeden podívá, šklebí se falešná dobrota se svou ošklivou tváří.

Reinfeldtova „dobrota“ byla falešná, to bylo jasně vidět na jeho chování k těm, jejichž názory se lišily od jeho. Během posledních deseti let se nenávistná atmosféra rozšířila např. v parlamentě, kde se většina poslanců chovala nepřátelsky k představitelům Švédských demokratů hlavně proto, že měli jiný názor na imigrační politiku. Reinfeldt i jiní by ani za nic nepodali ruku nebo nepozdravili lidi od SD. Tak ukazovali národu, jaké chování je správné. Žádná dobrota, jen sprostý mobbing (osočování?).

Švédské dobrosráčství možná začalo mnohem dříve, už za misionářů v Africe, kdy se vraceli s trofejemi ve formě tmavého dítěte místo značkové kabelky nebo drahých hodinek, a dostávalo se jim ocenění za morální výšku a super dobrotu. Následovala epidemie adopcí z třetího světa a teď se chtějí chlubit importem celých národů.

Podobné myšlenky se mi vynořily ohledně funkce „ombudsmana“, což je švédský výraz pro zplnomocněnce, prostředníka, který má pomoci v zastoupení, např. nedospělého. Funkce se rozšířila do jiných zemí a podržela si původní švédský název. Proč tato funkce vznikla právě ve Švédsku? Po zkušenostech v právní oblasti se mi vloudilo podezření, že to zde bylo více třeba než v jiných zemích, protože jisté občanské kategorie byly vystaveny bezpráví.

Je zajímavé, jak jde dobrosráčství ruku v ruce se zbabělostí. Z paměti se vynořuje obrázek švédské vládní delegace v Íránu, převážně složená z žen vyznávajících feministické stanovisko. Zde se ovšem, oproti všem denním silným řečem o boji za rovnoprávnost a svobodu jejich pohlaví, neukázaly jako bojovnice za ženská práva, ale ochotně si nasadily hidžáby a tvářily se jako skromné puťky, zatímco ajatolláh se spokojeně usmíval. Tím ovšem zradily ty íránské ženy, které za svou rovnoprávnost a svobodu bojují s nasazením vlastní svobody i života.

V roce 2017 se na ulicích střílelo 320 dní, tj. téměř denně. Občas vybuchují granáty, např. před policejní stanicí. Ženy se bojí po setmění vycházet. Frekvence přepadání a útoků s nožem roste.

Ale politicky korektní elity nemají nejmenší záměr couvnout. Tato fašistická klika dělá vše pro zmatení, zatemnění a zamaskování skutečnosti. Přitom zjevně necítí nejmenší vinu za stav země. Nanejvýš jsou schopni ze sebe vymáčknout, že se důsledky jejich politiky nedaly předvídat. Inkompetence je nebetyčná! Jen zcela vymytý mozek nevnímá skutečný obrázek země. Jde o neustále probíhající manipulaci a desinformaci, jakou tato země ještě nezažila.

To, co dnes vidíme ve švédské škole, jsou výsledky kulturní revoluce, která začala v letech 1970 — schizofrenním strachem z autorit, jako by normy a pravidla byly pro společnost nebezpečné. A podle toho vypadají oběti švédské zdecimované školy. Řádně indoktrinovaní a zformovaní, už když z ní vycházejí. Švédsko je dnes jeden velký výchovný ústav, s totalitární výchovou a vyloučením těch, kdo nemají rozum, aby měli ten „správný názor“.

Šíří se posedlost pro potlačování jiných názorů, tendence je stále jasnější, na rozdíl od ostatních severských států.

Političtí gangsteři, umístění na právních a státních úřadech, universitách, v tisku a dalších mediích, jsou odchovaní duchem doby, kdy v roce 1968 byla levice na vrcholu. V tom potrhlém období vymylo pár tisíc jednosměrných pisálků mozky celé generaci. S důsledky tohoto zaslepeného času žijeme dodnes.

Dnešní migrantskou záplavu nelze zvládnout. Politicky korektní utopisté jsou však tak zapleteni do své groteskní argumentace, že nemohou couvnout bez ztráty tváře. Tato chátra v praxi řídí zemi. Jejich argumentace je natolik iracionální a nelogická, že je nutné ji podporovat baterií žvástů a nesmyslů z celého arsenálu politické korektnosti.

Radikální levice má bohužel moc ve svých rukou a šíří kolem sebe strach. Media — TV, rádio, tisk — se nezakrytě spolčila s mocipány a sledují a pronásledují občany. Z nich cca 80 % stále ještě nechápe nebezpečí situace a — jak ukazují průzkumy veřejného mínění — pokračuje ve volbě partají, které zavinily současný stav.

Extrémně nezodpovědná migrační politika vytváří řadu prakticky neřešitelných problémů.

Bytová situace je jedním z nich. Při přidělování bytů se dává přednost muslimským migrantům před Švédy, kteří tak říkajíc končí na smetišti. Mladá generace, která se chce stěhovat od rodičů do vlastního, nemá kam, důchodci, kteří by se chtěli stěhovat z vily do bytu, stejně tak. V debatě se ozývají oprávněné hlasy, že důchodci, kteří trpí dnešními problémy, za ně z velké části mohou sami: je to generace, která už čtyřicet let tvrdohlavě hlasuje pro ty strany, které za ten binec odpovídají. Totéž platí pro jejich stížnosti ohledně osobní bezpečnosti.

Objevily se dva typy segregace. Ten první je vyváření migrantských ghett, kde se muslimští migranti usazují a vytvářejí tzv. no-go zóny, kam se neodvažuje ani policie, záchranná služba nebo hasiči. Místy vyhlašují právo šaría.

Druhý, nový typ segregace je stěhování rodilých Švédů z míst, kde kvůli migrantům roste zločinnost a problémy v soužití vůbec. Stěhují se tam, kde zatím přetrvává etnicky švédské osazenstvo.

Jelikož vládne fanatická nechuť, či neschopnost řešit společenské problémy v jejich začátcích, stojíme před monumentální „výzvou“, jak se ten stav dnes označuje v politické hantýrce. Problémy, které politici chtějí vyřešit tím, že se budou dívat jinam.

Cituji z článku Alice Teodorescu v Göteborgs Posten:

„Čtrnáctiletý Lukas Axelsson je jeden z dětí, které byly nedávno oloupeny maskovanou skupinou kluků v Nacka (předměstí Stockholmu). Lupiči mu vzali bankovní kartu, měsíční jízdenku a 50 korun. Peníze, které měl na hamburger při ukončení sezóny fotbalového klubu. Říká: ‚Byl jsem naštvaný, měl jsem strach, měl jsem pocit prázdnoty. Když vytáhl nůž, jakoby se zastavil čas.‘“

„8. prosince se odehrálo celkem 5 loupeží nebo pokusů poblíž stejného místa. Oběti byly mezi 12 a 15 let a byly obrány o mobilní telefony, bundy a peníze. Podle policie jde o pachatele ve stáří 14 — 18 let afrického původu.“

„15. ledna bylo nožem ohrožováno osmileté dítě pouhých 100 metrů od své školy.

Jeho otec: ‚Mluvil jsem s ním, co má dělat, kdyby se dostal do podobné situace. Že má zůstat klidný a dát jim, co chtějí. Je frustrující, že musíme vůbec vést takové diskuse se svými dětmi.‘

‚Frustrující‘ je příliš mírný výraz. Že rodiče v roce 2018 musí mluvit se svými dětmi, jak se mají chovat při napadení nožem na cestě ze školy, je skandál a vina politiků u moci posledních několik desetiletí.

Pár dní nato byl zkopán čtrnáctiletý do obličeje a okraden o mobil, bundu, košili, triko a čepici. Jeho otec vypovídá, že ‚hoch je v útlumu a půjde na terapii s rozmluvou. Uvažujeme o stěhování jinam, tady už to není bezpečné.‘

Školy v Nacka nabádají žáky nechodit domů po setmění sami, pročež si rodiče začali chodit pro děti osobně. Lidé se začali přizpůsobovat životu se zločinci a pocit nejistoty se šíří do dříve klidných čtvrtí. Je to jedna z největších změn v zemi za velmi dlouhou dobu. Bude zajímavé, jestli se to odrazí ve volbách v září 2018.

Příklady zpráv na mobilu normální lednové ráno: ‚Muž bodnut nožem do krku před nočním klubem‘, ‚Pokus znásilnění — jeden zadržený‘, ‚Exploze v bytě v Biskopsgarden‘ (SvT 21. 1.), nebo Národní průzkum bezpečnosti ukazující, že 30 % žen se necítí bezpečně při vycházení večer — a současně vystupuje vicepremiérka Isabella Lövin (zelení MP) s opakovanými bláboly, jestli jde o očerňování skutečnosti nebo ne. Její relativizování odporného společenského vývoje je výsměch všem obětem během desítek let politické inkompetence. Žádná ekonomická konjunktura nepomůže dítěti, ženě nebo starému člověku, který se už neodvažuje vyjít sám z domu ve svém bydlišti.

Růst bezohlednosti a nedostatku empatie je zřejmý, ať už jde o hromadné znásilnění, loupeže nožem nebo prostý vandalismus v ulicích a na náměstích. Nepřítomnost norem a hranic je typická pro vývoj posledních let od starých dobrých hodnot. Náboženství, levicový idealismus a měšťanský ideál ‚zasloužit si svou odměnu‘, nebýt společnosti na obtíž, jsou čím dále vzdálenější morálkou. Jaká měřítka nám zbývají? Zřejmě velmi málo.“

Tolik Alice Teodorescu v Göteborgs Posten, snad jediná zpravodajka a noviny, kde tento věrohodný popis skutečnosti ještě může vyjít, kromě alternativních stránek na internetu. Téměř ve všech případech se tyto problémy utajují a pachatelé se nesmí jmenovat, aby nevyšel najevo jejich etnický původ. Pokud je některý vůbec policií chycen, bývá brzo opět propuštěn, u soudu osvobozen nebo odsouzen k minimálnímu trestu.

Popsaná švédská skutečnost se čtenáři bude jevit jako rozporuplná a to bylo víceméně mým cílem.

V tom je právě to nepochopitelné:

Na jedné straně zjevný úpadek státu a úřadů do bezzákonnosti, bezpráví, libovůle, sklon k totalitě, omezování svobody projevu a osočování, růst zločinnosti bez náležité protireakce a ochrany občanů, monumentální zpronevěra peněz daňových poplatníků, stupidita ideologie „dobroty“ za naprosté nepřítomnosti rozumu.

Na druhé straně velký potenciál inteligentních lidí, kteří se snaží i přes ubíjející daňový systém tvořit hodnoty. Stačí se podívat na burzovní seznam švédských firem, aby člověk pochopil ten úžasný inovativní potenciál národa. Velké podniky, které se zde zrodily, jako IKEA (její zakladatel Ingvar Kamprad právě zemřel), Electrolux, Ericsson, Husqvarna, SAAB, Volvo, SKF, Sandvik, Haldex, Asea, Atlas Copco, H&M, Astra, Oriflame a mnoho jiných, je jich pěkná řada, co Švédsko dalo světu. Mnoho z nich vzniklo za jiných časů, ale stále vznikají nové malé firmy, z nichž jistě část dosáhne stejné známosti jako ty jmenované.

Švédská skutečnost je rozporná jako život sám.

Psal 31. 1. 2018 pan Jaro Pleva na Neviditelný pes

Článek vyšel na svobodny-svet.cz