EpShark

Od voličů jí byl kvůli vnitrostranickým kotrmelcům, slabému výkonu navenek i nezvládnutí fenoménu Babiš vystaven bolestivý účet, který hluboce převyšuje finanční odměny za počet získaných mandátů. ČSSD je tak nyní bez předsedy strany, financí, ideového ukotvení a její stranické preference klesají podle posledních průzkumů k 5% hranici.

Sociální demokraté upadli po volbách do mediálního i strategického kómatu. Vyjadřují se nerozhodně a v Poslanecké sněmovně postupují opatrně. Hlasování o důvěře vládě Andreje Babiše se blíží. Komunisté a Okamura již postupují s ANO ve vzájemné shodě, představitelé Demokratického bloku protestují, kudy chodí. Co mezitím dělá ČSSD? Nikdo neví. Jaké jsou její postoje k personálním změnám ve sněmovních výborech? Jaké jsou její konkrétní požadavky na vládu Andreje Babiše? Její ostentativní přešlapování souvisí s tím, že po volebním zemětřesení všichni čekají na únorový mimořádný sjezd strany, kde bude zvoleno nové vedení. Teprve to by mělo určit směr, kterým se strana vydá.

Velké dilema bez uspokojivého řešení

Důležitým dilematem bude ideový směr, jakým se ČSSD vydá. Několik let se snažila přiblížit moderní liberální levici a oslovovat tak i městské intelektuálnější voliče. Tato strategie byla opuštěna tváří v tvář klesajícím preferencím před posledními parlamentními volbami, kdy se strana vrátila ke svým tradičním voličům z vesnic a továren. Ti se ale mezitím rozutekli k ANO a SPD. Rozložení politických stran v České republice staví ČSSD do nezáviděníhodné pozice. Pro liberální voliče jsou v současnosti atraktivnější Piráti a částečně i STAN a TOP 09. Na tento společenský segment nemůže ČSSD se svými Foldyny a Hašky pomýšlet.

Zbývá jí tedy varianta, že se stane (v lepším případě) jakousi soft verzí KSČM, hnutí ANO, nebo SPD. Na každou z těchto variant (tradiční levice, levicový populismus, národní socialismus) má ČSSD ve svých řadách kádry, které může vytáhnout do čela. Měla by si ale uvědomit, že pohrávání si s povrchními či radikálními tématy, která jí historicky nepatří, nemusí přinést dlouhodobý užitek. Nespokojení voliči vždy zvolí v krizových situacích radikálnější cestu, než jim může ČSSD v rámci svého demokratického charakteru nabídnout.

Hledá se předseda

V současnosti se v ČSSD zdvihá protivlna liberálnímu proudu, který reprezentoval zejména Vladimír Špidla a víceméně i Bohuslav Sobotka. O vysoké pozice ve straně se opět hlásí pučisté Michal Hašek (v současnosti asistent poslance Jiřího Běhounka), Jiří Zimola, Roman Onderka či proruský a velkosrbský nadšenec Jaroslav Foldyna. Nikdo z nich se ale sebevědomě nepřihlásil k tomu, že by chtěl být novým předsedou strany, protože se jedná téměř o nesplnitelnou misi. Kromě výše zmíněných problémů bude u stranického lídra klíčová otázka jeho důvěryhodnosti. Taková osobnost je v současné ČSSD těžko k nalezení.

Jelikož podle stanov musí být předseda minimálně 4 roky členem strany, varianta s novou tváří po vzoru Petra Fialy v ODS se neuskuteční. Zbývá tedy buď sázka na nějakou současnou tvář ČSSD, což je s ohledem na výše uvedené velmi riskantní plán. Stranu by snad mohl zachránit „příchod spasitele“, který by nějakou formou obešel stávající stanovy. Této role je připraven se ujmout Jiří Paroubek. Návrat do ČSSD Paroubkovi ale zatím neschválila místní organizace ČSSD na Praze 5, jíž byl před založením LEV 21 členem. Tím de facto zachránila existenci strany. Jiří Paroubek přinesl do politiky nový styl plný populismu a okázalých gest, jenž mu v roce 2006 málem vyhrál volby. Od té doby však jeho image těžce trpěla a několikanásobný volební propadák pod hlavičkou LEV 21 byl tak logickým vyústěním jeho politické kariéry. Zatímco dříve překypoval energií, za kterou šly davy, dnes je plný zášti, jež ho dovádí k teoriím o jakési zájmové skupině, která si prý nepřeje jeho návrat do politiky.

Také bouřlivý rozvod se svou manželkou Petrou, u kterého do médií vypouštěl osobní korespondenci a řešilo se vyhrožování, únos dcery a trestní oznámení za její pohlavní zneužívání, jistě pobavil čtenáře bulvárních médií. Možná tím nastolil témata v hospodských debatách, ale důvod pro opětovnou volbu Jiřího Paroubka do jakékoliv veřejné funkce nepřinesl.

Budoucí kroky ČSSD v Poslanecké sněmovně

Současné váhavé počínání ČSSD v Poslanecké sněmovně se vyjasní po únorovém stranickém sjezdu. Co můžeme po jeho skončení očekávat? Sociální demokraté v blízké budoucnosti více či méně padnou do náruče Andreji Babišovi. Osobnosti tlačící se do čela strany spojuje nízká ideová vyhraněnost a z toho plynoucí politický pragmatismus, který přivede ČSSD k podpisu „paktu o neútočení“ s Andrejem Babišem. Ten tak získá hlasovací sílu pro své zákony a ČSSD bude mít čas se vypořádat s finančními problémy.

Andrej Babiš bude chtít na první pokus utvořit menšinovou vládu s podporou KSČM a SPD. Pokud neuspěje (z mezinárodního hlediska třeba i záměrně), je pravděpodobné, že se ve druhém pokusu obrátí na ČSSD, s níž by vládl za podpory KDU-ČSL či KSČM. Zbývá tedy vyřešit už jen poslední, z pohledu mnohých funkcionářů strany zcela banální otázku: Kdo bude ČSSD za takového stavu v následujících letech volit?

Píše pan Jan Vocel na stránce ČeskéSouvislosti.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz