EpShark

V posledních týdnech jsme ve Francii viděli demonstrace dělnické třídy proti dalšímu zvyšování daní. Je možné, že vláda nakonec demonstrantům ustoupí a situace se uklidní. Ale je pouze otázkou času, než oheň revoluce opět vzplane. Proč?

Francie je v bezvýchodné ekonomické a sociální situaci

Země má nefunkční socialistickou ekonomiku. Vládní výdaje jsou nejvyšší v Evropě a představují neuvěřitelných 56% HDP . Zdanění je druhé nejvyšší v Evropě a celková daňová kvóta je 45%. Vysoké zdanění je způsobeno nabobtnalým sociálním státem, který musí živit spoustu parazitů ze strany přistěhovalců. Také je tady extrémně vysoké množství státních zaměstnanců. Francie má o 1,5 milionu zaměstnanců veřejných služeb více , než kolik by odpovídalo průměru zemí OECD. (Do tohoto počtu nejsou zahrnuti zaměstnanci státních podniků, například čtvrt milionu železničářů.)

Pavel Kohout uvádí :

V roce 1974 ve všech odvětvích francouzského průmyslu pracuje celkově 24,1 procenta zaměstnanců. Naproti tomu ve veřejných, administrativních, zdravotních a sociálních službách pracuje 20,3 procenta zaměstnaných. V roce 2012 průmysl zaměstnává již jen 11 procent pracujících - zato veřejné služby nabyly na 28,4 procenta všech zaměstnanců.

Pavel Kohout dále uvádí :

V roce 1911 francouzský zákoník práce zabíral pouhých 14 stránek a nezaměstnanost byla zanedbatelná. O padesát let později počet stránek nabyl na zhruba 900. Nezaměstnanost byla na úrovni 1,5 procenta. Začátkem 70 let rozsah zákoníku překročil 1000 stran, míra nezaměstnanosti stále zůstávala na pouhých 2,5 procentech. Zákoník práce nyní obsahuje více než 900 tisíc slov, což odpovídá 2800 až 3500 stran (podle hustoty tisku). Slovo „ochrana“ se v textu vyskytuje 367 krát, ale stejně to nepomáhá.

Pavel Kohout dále uvádí :

Statistiky francouzských veřejných financí za několik desetiletí přesvědčivě ukazují, jak exploze veřejných výdajů ničí zaměstnanost a zpomaluje růst. V dobách, kdy veřejné výdaje dosahovaly hodnoty kolem 30 procent HDP, se nezaměstnanost pohybovala mezi 2 až 3 procenty, zatímco hospodářský růst kolísal mezi 4 až 6 procenty ročně. O něco později, kdy objem veřejných výdajů přesáhl hranici 40 % HDP, vzrostla hladina nezaměstnanosti na 4 až 6 procent ročně, zatímco hospodářský růst zpomalil na 2 až 3 procenta ročně. Během 90. let až do současnosti, kdy veřejné výdaje přestřelily hranici 50 procent HDP, nezaměstnanost se zvýšila na 8 až 12 procent, zatímco hospodářský růst přesahující 3 procenta je považován za velký úspěch.

Ekonomika je přeregulována a nemůže růst. I v době konjunktury, kdy všechny fungující země mají nezaměstnanost pod 5%, je ta francouzská na úrovni 9,3%.

Prostě ve Francii malý počet produktivních lidí musí financovat gigantický veřejný sektor a sociální stát. Situace se navíc bude zhoršovat, jak bude v důsledku stárnoucí populace přibývat důchodců a bude přibývat neproduktivních afro-islámců. Zatímco produktivní Francouzi budou odcházet do důchodu, neproduktivní migrantské hladové krky budou konzumovat stále víc zdrojů.

Navíc má Francie jednu z nejhorších dluhových dynamik v rámci EU. Stoupá dluh vlády, domácností i soukromého sektoru. V tomhle je například Německo na tom mnohem lépe (a proto se zhroutí až později).

Také sociální situace je neudržitelná. V zemi prudce přibývá neintegrovatelných muslimů. Ti žijí na předměstích v no-go zónách. Generál Pierre de Villiers, bývalý šéf francouzské armády řekl: "Kdyby se předměstí vzbouřily, nedokázali bychom se s tím vyrovnat, nemůžeme si to dovolit, nemáme dostatek mužů." Gérard Collomb, bývalý francouzský ministr vnitra je také pesimistický ohledně situace ve své zemi, řekl: "Je těžké odhadnout, ale řekl bych, že za pět let se situace může stát nezvratnou. Ano, máme pět, šest let, abychom se vyhnuli nejhoršímu,".

Situaci nelze řešit

Co může udělat francouzský politik, aby vyrovnal rozpočet, nastartoval růst a stabilizoval situaci v zemi?

Zvýšit daně a poplatky

To ale nepůjde, protože pracující třída toho má dost a vzbouří se. Navíc další daně ještě víc přidusí hospodářský růst. Tudy cesta nevede.

Drasticky snížit sociální dávky

To taky nepůjde, protože v reakci na to se vzbouří všechna předměstí a no-go zóny a začne občanská válka a drancování. Takže tudy cesta také nevede.

Zvýšit odchod věku do důchodu a propustit hromadu státních zaměstnanců

To by ale způsobilo obrovské protesty jak odborů, tak budoucích důchodců, navíc ti by si říkali, proč se musí uskromnit, když migranti dostávají štědré dávky a různé neziskovky parazitují na francouzském rozpočtu. Takže takhle také ne.

Deregulovat ekonomiku a zrušit všemožné dotace pro různé parazity

To je opět politicky neprůchodné, protože skupiny, které prosazují tyto regulace a dotace jsou extrémně mocné a mají extrémní vliv. Navíc to jsou to stejné skupiny, co dostali třeba prezidenta Macrona k moci.

Jak to dopadne?

Čistě teoreticky, když si odmyslíme, že to je politicky neprůchodné by se situace dala lehce vyřešit.

Stačilo by:

- Poslat všechny neproduktivní lidi co nemají francouzské občanství zpět domů (do Afriky, na Blízký východ). Pokud by odmítli, neváhat použít násilí.

- Deregulovat a liberalizovat ekonomiku.

- Propustit minimálně 50% všech státních zaměstnanců.

- Výrazně snížit sociální výdaje.

- Propuštění státní zaměstnanci by si našli práci v soukromém sektoru, pokud by zároveň proběhla liberalizace francouzské ekonomiky. Stali by se z nich daňoví poplatníci, místo daňových příjemců. Vznikl by tak prostor pro snížení daní.

- Zvýšit věk odchodu do důchodu.

Samozřejmě tyto reformy jsou neprůchodné v demokratické společnosti. Pouze by způsobili revoluci. Dokázal by je realizovat snad jenom někdo, jako byl třeba generál Augusto Pinochet. Možná, že se jednoho dne někdo takový najde. A to bude ještě ten optimističtější scénář pro Francii.

Zatím se bude Francie dál propadat. A stačí jedna velká ekonomická recese a tato země se ekonomicky a sociálně zhroutí a začne občanská válka. Měli bychom být připraveni.

Mike