EU se vyplatí znát americké dějiny

10. 10. 2018



Přívrženci hesla „více Evropy“ s oblibou srovnávají Evropskou Unii se Spojenými státy americkými. Když to mají až takhle, tak by se měli poučit i z chyb, které při svém vzniku USA udělaly.

Dnes jako před dvěma sty lety

Itálie je se 132 procenty svého hospodářského výkonu druhý nejvíce zadlužený stát eurozóny. Římská vláda ale právě v těchto dnech oznámila, že chce splnit své volební sliby. Proto plánuje v příštím roce zvýšit zadlužení tak, že výkonnější země eurozóny budou nuceny převzít její dluhy. V tomto očekávání souzní s Emmanuelem Macronen, jehož země je na tom se zadlužením na 99 procentech jenom o trochu lépe.

Francouzský prezident proto již měsíce láme německou kancléřku, aby kývla na společné ručení eurozóny za dluhy svých členů. Ale to přivede eurozónu do slepé uličky, kterou Amerika objevila a podrobně zmapovala již před více než dvěma sty lety.

První americký ministr financí Alexander Hamilton převzal dluhy všech povstaleckých států z války proti Anglii a prohlásil je za společné. Již tenkrát byla řeč o důkazu solidarity. Druhé kolo „sjednocení“ dluhů států unie se konalo po druhé válce s Velkou Británií v roce 1813.

Nejprve všechno vypadalo slibně. Společné dluhové ručení udělalo na věřitele tak dobrý dojem, že všechny státy unie platily nižší úroky. Na chlup totéž očekávají Macron a ostatní notoričtí dlužníci.

Levné peníze vedly k válce

Stejně jako dnes, tak i před dvěma sty lety povzbudily nízké úroky členské státy unie k tomu, aby si pořádně hrábly do pytle levných peněz. A podle pravidla „snadno nabyl, snadno pozbyl“, byla jejich velká část investována zcela chybně. Kupříkladu do stavby vodních kanálů, které ale s právě začínajícím rozvojem železnic ztratily svůj smysl.

A výsledek? V letech 1835 — 1842 bylo devět z dvaceti devíti státu unie bankrot. Skoro přesně jako dnes, že ano?

A teď přijde to hlavní. Washingtonská vláda se za podpory zbývajících dvaceti států pokusila podruhé převzít dluhy těch devíti nešťastníků. Ale tentokrát už jí na to nestačily síly. A tak dluhová krize vedla ke krizi politické. Britský historik Harold James tvrdí, že spory o dluhy významně přispěly k tomu, že došlo k válce Severu proti Jihu. Teprve po ní, v roce 1865, se Spojené státy definitivně vzdaly myšlenky společného ručení za dluhy. Od té doby jede každý za své.

„Solidarita“ vede do slepé uličky

Dnes, stejně jako před dvěma sty lety, lidé neradi platí cizí útratu. Společné ručení za dluhy, po kterém dnes volá Emmanuel Macron a s ním celý — s cizími penězi velkoryse zacházející — Jih Evropy by ani dnes nevedlo ke sjednocení, ale naopak k roztržkám a k nenávisti mezi členy unie.

Píše 1. 10. 2018 pan Petr Robejšek na Aktuálně.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: