Skutečné riziko

10. 10. 2018



Ani rozvojová pomoc nezabrání přívalu migrantů, s nimiž stoupá kriminalita a sílí levice.

Řekněme si to otevřeně: Západ si neví rady s imigrací. Nejde jen o velkou vlnu z let 2015–2016 a její důsledky, ale o dlouhodobý, stabilní tok lidí z chudých zemí do zemí bohatších, který začal již dávno a trvá doposud.

Dlouhou dobu se oficiálně tvrdilo, že imigrace je ekonomicky blahodárná a částečně to byla dokonce pravda. Vezměme si třeba Maďarsko, zemi, která dala světu výjimečný počet geniálních osobností, jakými byli kupříkladu John von Neumann (matematik a fyzik), Theodore Kármán (letecký konstruktér), Joseph Pulitzer (zakladatel stejnojmenné ceny), Edward Teller (atomový fyzik) nebo András Gróf (známý jako Andy Grove, zakladatel společnosti Intel). Tím seznam slavných Maďarů v exilu nekončí, spíše začíná. Fakt, že jejich rodná země je vyhnala, znamenal obrovský přínos pro hostitelské země, především USA.

Dnešní migrace se ovšem v první řadě netýká fyziků, leteckých konstruktérů nebo počítačových inženýrů prchajících před totalitním režimem. Současná migrace je především záležitostí chudých a nekvalifikovaných lidí. Většinou opouštějí sice demokratické, ale zkorumpované režimy. Z větší části jde o mladé muže, kteří se pomocí internetu dozvěděli o báječném životě v Evropě a jejichž ekonomická situace je natolik dobrá, že mají peníze na cestu.

Nejchudší neemigrují

Současná migrace se totiž primárně netýká těch nejchudších a nejpronásledovanějších. Proč například Evropa nezaznamenala žádné migrační vlny během genocidy ve Rwandě, občanské války v Etiopii v 80. letech, hladomoru tamtéž anebo katastrofální humanitární krize v Biafře v 60. letech? Protože tehdy byli postiženi skutečně chudí, kteří neměli prostředky na cestu a o existenci evropského sociálního státu ani nevěděli.

Nemigrují největší chudáci, ale mladí muži ze středních tříd, kteří mají na cestu sílu, peníze a znalost, kudy se vydat. Jinými slovy, masová migrace je důsledkem zlepšujících se životních podmínek v Africe.

Africká životní úroveň je skutečně lepší ve srovnání se stavem před deseti, dvaceti nebo čtyřiceti lety. Pokrok je patrný všude, počínaje zdravotním stavem populace (výživa, dětská úmrtnost, výskyt nakažlivých chorob, průměrná doba života) přes vzdělání (gramotnost mládeže obou pohlaví) až po materiální životní úroveň (elektrifikace, rozšíření internetu, HDP per capita). Tyto a mnohé další statistiky dává dohromady ekonom Max Roser, můžete si je prostudovat na internetu sami. Obraz Afriky jako zbídačelého hladového a válkami zmítaného kontinentu je klišé, které již z větší části není pravdivé.

Existuje mnoho důkazů, že růst životní úrovně v chudých zemích nevede ke snížení emigrace do zemí bohatších, ale naopak k jejímu růstu. Například v roce 1973 žil v zahraničí necelý milion Turků. V roce 1990 již 2,5 milionu a v roce 2000 již přes 3,5 milionu. Navzdory ekonomickému pokroku Turecka počet Turků žijících mimo zemi svého původu ustavičně rostl. Tentýž jev statistiky dokládají pro Egypt, Maroko, Pákistán, Bangladéš a další země.

Myšlenka „pomozme jim v zemi jejich původu, bude se jim dařit lépe a budou méně migrovat do Evropy“ je v jádru naprostý nesmysl. Rozdíl v životní úrovni mezi Evropou na jedné straně a Afrikou, Středním východem, Pákistánem a Bangladéšem na straně druhé bude stále natolik propastný, že motivace emigrovat nezmizí v jakékoli dohledné době. Naopak, přibude těch, kdo budou mít na dlouhou cestu do Evropy peníze.

V této souvislosti je třeba připomenout, že jen samotná Afrika má nyní kolem 1,25 miliardy obyvatel, Střední východ dalších několik set milionů.

Tlak na sociální stát

K tomu je nutno připojit ještě další nepříjemná fakta. V první řadě, kriminalita imigrantů je skutečně vyšší, než jaký je průměr hostitelských zemí. Německé statistiky sice na pohled svědčí o poklesu kriminality, ovšem při bližším pohledu zjistíme něco jiného. Klesá sice počet odcizených bicyklů a krádeží v samoobsluhách, ovšem u násilné kriminality vidíme horší čísla.

Počet zločinů proti životu a zdraví ve Švédsku vzrostl v roce 2013 na úroveň téměř čtyřnásobnou ve srovnání s počátkem 70. let podle oficiálních statistik Rady pro prevenci zločinu (Brottsförebyggande radet). Podle údajů téhož úřadu existuje zásadní rozdíl mezi mírou kriminality imigrantů z různých zemí, přičemž Afričané a muži ze západní Asie (Västasien, švédský termín pro Střední východ) jsou na špičce.

Ale i plně integrovaní a bezúhonní občané z těchto zemí mají podle oficiálních statistik podprůměrnou ekonomickou výkonnost. Toto je ještě větší dlouhodobé riziko než kriminalita nebo terorismus: voliči s imigrantským pozadím mají tendenci volit levici, což přináší tlak na sociální stát, beztak nadmíru štědrý. Benevolentní migrační politika může v delší perspektivě vést k takovým požadavkům na veřejné finance, které nakonec ochromí ekonomiky hostitelských zemí. Nesmysl, strašení, malování čertů na zeď? Kéž by.

LN, 1. 10. 2018

Píše pan Pavel Kohout na NP

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: